searchr Kurgu adsearchn Hotgirlsfilm ksearch Www z%BF%A8%C2%FE%C1%ED%C0%E0searchv Turler Turler y Fantastik j ysearchi Hotgirlsfilm ksearchsearch Hotgirlsfilm search Fantastik e Www ptode8 Fantastik a Film Fantastik Bilim esearch searchr Hotgirlsfilm Fantastik u Www l1ku Www ,searcha Turler e Film hsearcha Www n Film p Turler o l Fantastik ssearchnsearch Fantastik p Turler t Turler Bilim e Kurgu search, Film a Bilim psearch Turler dsearcht Bilim vsearchn Www sisearchtedsearch u Fantastik h Turler vsearch Bilim ásearchrsearchssearch ssearcha Hotgirlsfilm é1o Www rsearchtsearchsearchlu1 Turler axiao77%C2%DB%CC%B3%20bt%B6%FE%C7%F8 Fantastik Film Film e Film tv1 Www isearchesearchs Kurgu m Bilim ssearch d Kurgu kn Turler lsearch s Hotgirlsfilm ussearche Www it asearchp Film itsearchmrsearchzli Fantastik itsearchj Bilim dsearchosearchli Bilim é hl Turler sysearch searcho%C1%A2%BB%A8%C0%EF%D7%D3.torrent%20%D1%C7%D6%DE%D0%A1%B8%F1%CA%BD%CE%DE%C2%EB%C7%F8%28%D0%A1%D3%DA500M%29u Kurgu o Kurgu p Film v Www dá searchypic Kurgu Hotgirlsfilm p Hotgirlsfilm s Kurgu oj: zěváci jsou rozmístěni v půlkruhu a každý z nich si drží u ucha dlaň, která má funkci zvukové “lupy”.

Dnešní obsazení Tenores di Bitti se vyvinulo ze čtyřčlenné sestavy farmářů, pastevců a řemeslníků. Zpočátku přijali jméno Remunnu e’ Locu, což byl satirický básník, který žil o sto let dříve v jejich domovském městě Bitti, a jehož texty zpívali. Své album Romanzesu natáčeli v domácích podmínkách v kuchyni a ve sklepě, kde zrají sýry.

Zatímco na Korsice a Sardinii polyfonie žije, v jiných místech Středomoří sice zmizela, ale nikoli beze stopy. V Janově se například probouzí tradice “tralaleros”, od slova tralala, typ mužského hospodského zpěvu, rozšířený hlavně mezi přístavními dělníky: skupina zpěváků utovří kruh okolo stolku, na němž stojí lahev červeného vína, a zpívá.

Skupina Lo Cor de la Plana pochází z Marseille, ale jejich polyfonický zpěv je novotvarem, vytvořeným k dynamické interpretaci textů ze starých rukopisů.

Terrae, revival lidových tradic na Sicílii

Le Mystere des voix Bulgares

Dalším vokálním, fenoménem jsou “tajemné bulharské hlasy”, které se staly předmětem kultovního zájmu rockového publika. Roku 1976 je pro Západní Evropu objevil švýcarský varhaník a producent Marcel Cellier. Ve Francii vydal nahrávku ženských sborů z Bulharska Le Mystere des voix Bulgares; později ji převzala anglická rocková nezávislá značka 4AD, a bulharské zpěvačky díky své popularitě hostovaly na deskách zpěvačky Kate Bush aj.

Fenomén je zajímavý tím, že se nejedná o autentickou lidovou tradici, ale o fuzi, která vznikla jako jeden z mála pozitivních produktů státem podporováného a manipulovaného folkóru v dobách totality. Do Sofie přijel v 50. letech ruský pěvecký sbor a bulharská vláda se rozhodla, že podle tohoto vzoru sestaví bulharský sbor. Skladatel Filip Kutev objížděl roku 1953 bulharský venkov, vybíral tam zpěvačky a z nich sestavil první sbor. Kutev pro zpěvačky psal aranžmá, založené na lidových melodiích, a díky jeho talentu a citu z toho nevznikl megalomanický paskvil, ale velmi působivý styl:

Morava a Čechy

Evropská hudba má své regiony, ale také daleko širší celky, které bychom mohli nazvat “stylové rodiny”: jejichž součástí spolu navzájem komunikují. Jednou takovou rodinou je třeba Skandinávie, jinou hudba britských ostrovů, hudba Balkánu anebo středomořských zemí jako itálie, Francie a Španělsko. V tom nejhrubším dělení lze Evropu rozčlenit do dvou hudebně odlišných stylových rodin: západní a východní.

Do jaké z nich patříme my?

Do obou, hranice mezi nimi probíhá severojižžním směrem mezi Čechami a Moravou. Česká tradiční hudba, jako třeba dudácí ze Strakonicanebo písničky předválečných pražských kabaretů patří do stejné rodiny, jako hudba německá.

To co se hraje na Moravě bylo naopak silně ovlivněno Východem: invazemi z Turecka, které postihly balkánské země, Rumunsko i Maďarsko, a poznamenaly i Moravu. Pokud bychom cestovali z Moravy na Východ, orientální vlivy budou sílit: pokud bychom cestovali z Rumunska na západ, orientální vlvivy budou slábnout - a Morava bude tím posledním místem, kde je ještě najdeme.

Tou nejzajímavější oblastí bašeho území jsou Bílé Karpaty, hranice mezi Slovenskem a Moravou, místa jako Strážnice, Uherské Hradiště, Rožnov, či Velká nad Veličkou patří k centrům lidového umění.

Pohledem do historie zjistíme, že moravská hudba, kterou dnes vnímáme jako cosi danného a neměnného, procházela vývojem který pokračoval i ve 20. století - a současná cimbálová kapela je vlastně relativně nedávným objevem. Velký pedálový cimbál v Budapešti zkonstruvoal nástrojář českého původu: Jeho pedál umožňuje tlumit struny - podobně jako klavírní pedál. K nám se dostal počátkem 20. století - koupil si jej svérázný folklórní buditel Joža Vranecký starší z Nového Hrozenkova (Valašsko). Větší povědomí o něm však vytvořila až ve 20. letech tehdy slavná slovenská kapela Samka Dudika, která jezdila hrát i na Moravu. Ve třicátých letech jej zavedl na Horňacko Jožka Kubík jako jeden z prvních moravských primášů, protože se s ním setkal na Slovensku během vojenské služby.

Jožka Kubík žil 1907 - 1978, a je jediným českým Romem, jemuž postavili pomník.

V 50. a 60. letech nastala éra obřích, oficiálních folklorních ansámblů, pro který pracovali profesionální aranžéři i skladatelé. V zásadě dobrá myšlenka ovšem trpěla tím, že hudebníci se ocitli v rutinním pracovním procesu a ztratili kontakt se skutečnou tradicí, Ale na nahrávkách Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů najdeme celou řadu rarit: zpěv Ivy Bittové i Karla Gotta, i instrumentálku Skřivánek / Ciocarlia, která je předlohou hitu Kalašnikov k filmu Underground (Emir Kusturica)

V Čechách bychom našli poslední zbytky lidové tradice například v Chodsku či jižněji v okolí Strakonic, kde se také koná Mezinárodní dudácký festival. Jeho zakladatelem je Josef Režný (nar. 1924), dudák a pedagog:

 
9 Kavkaz Asie Oceánie, Indonésie
 

Arménie je jedna z nejstarších křesťanských zemí, a její hlavní město Jerevan patří k nejstarším městům na Zemi: ty nejstarší archeologické nálezy z města Erebuni, což byl původní název Jerevanu, pocházejí z roku 782 před Kristem. Kolem roku 400 vzniklo arménské písmo, které se užívá dodnes, a tehdy také vznikly první kláštery, které byly centry vzdělanosti i umění, a dochovaly se v nich velmi cenné rukopisy, včetně hudebních skladeb.

Arménie je také země s velmi tragickou historií: Arménci byli obětí etnických čistek ze strany Turků, tzv Arménské genocidy roku 1915. 10 milionů Arménů žijí v cizině, 3 miliony v Arménii, tím nejznámějším Arméncem žijícím v cizině byl spisovatel William Saroyan.

Arménské komunity existují v Indii, Libanonu, v Istanbulu, roku 1717 získali arménští kněží v tehdejší Benátské Republice jeden z ostrovů, který je součástí Benátek, San Lazzaro, jako autonomní territorium.

Nejvýznmanějším nástrojem arménské hudby je píšťala duduk, a nejvýznamnější postavou Djivan Gasparyan, Duduk, jak nasvědčuje název, je příbuzný melodické píšťale dud, má jemný, velmi teskný tón, a je to nástroj, který svoji expresivitou dokáže vykreslit nálady podobně, jako lidský hlas. Když Gasparyan vyrůstal, v kinech se hrály němé filmy, které doprovázeli hráči na duduk. Gasparyana fascinovalo, jak dokáže tento nástroj všechny ty filmové nálady podkreslit, a tvrdí, že právě tito improvizátoři, kteří hráli živě v kině poblíž jeho domova, uvlivnili jeho umění.

Gasparyan získal roku 2002 cenu za celoživotní zásluhy na festivalu Womex, což je World Music Expo.

Komitas
Nejvýznamnější sbírku arménské hudby pořídil etnomuzikolog, který byl podobně jako moravský sběratel František Sušil občanským povoláním kněz. Komitas Vardapet, známý též jako Komitas, vystudoval muzikologii v Berlíně, a několik let strávil sběratelskými cestami mezi arménskými komunitami na území Turecka. Ještě před genocidou roku 1915 se mu tak podařilo zachytit hudbu, která by jinak nenávratně zmizela spolu milionem vyvražděných Arménů. Udává se, že Komitas zachytil 1500 písní.

Spřízněnost a rozdíly mezi styly kavkazských národů
Arménie je stát vklíněný mezi Turecko, Irán a Azerbajdžán, který leží na břehu Kaspického moře. V hudbě Azerbajdžánu a Arménie se používají podobné nástroje, podobný systém tónových řad, který se jmenuje mugham (též mugam), ale když bychom srovnali dvě zpívané nahrávky, zjistíme že se odlišují velmi podstatně. Liší se proto, že oba národy patří do různých kulturních světů: Arménie do křesťanského, Azerbajdžán do muslimského.

Azerbajdžán, hudební systém mugham

Mugham je též označení pro azerbajdřánský klasický repertoár: k sestavě typického ansámblu patří housle kemenče, velká tamburína, a strunný nástroj tar.

Slovo Mugham má několik významů:
nota, tón
tónová řada
skladba v této tónové řadě
klasická hudba, založená na tónových řadách mugham

V sufijské tradici mugham znamená “prostředek jak navázat kontakt s Bohem”

Systém mugham je paralelou hudebních systémů systémem makam (maqam) v Turecku a na středním Východě a s ragami z Indie a Pakistánu

Historie trvá 1000 let, studium teorie mugham tvrá cca 5 let

Základem zpívaného textu he ghazal, tedy báseň s milostným či duchovním obsahem, s danou formální stavbou, podobně jako třeba u evropských sonetů:
struktura: 14-16 veršů.

Zpěvák si vybere ghazal, který dle svého uvážení spojí některým s mughamů. To je součástí tvůrčího procesu.
Když se vytvoří suita několika mughamů, získáme dastgah
K nejvýznmanějším mistrům umění mughamu patří azerbajdžánský zpěvák Alim Qasimov, jehož koncerty mají hloubku srovnatelnou s Nusratem Fateh Ali Khanem z Pakistánu, pro
Nástroje, které se v Azerbajdžánu používají, ovšem najdete i ve vzdálenějších zemích. procházela tudy totiž Hedvábná stezka, která spojovala Středozemním moře s Čínou

Videa
Kronos and Alim & Fargana Qasimov perform Said Rustamov’s “Getme, Getme” live at Barbican Hall’s Ramadan Nights Festival in London on September 26, 2008. “Getme, Getme” is featured on Kronos’ album “Floodplain”, available now on Nonesuch Records.
Kronos Quartet + Alim Qasimov

Kronos Quartet + Alim Qasimov

HEDVÁBNÁ STEZKA

Trasy karavan, stejně jako moderní železnice nebo dálnice, představuji “ekonomický koridor”. V jejich okolí je více pracovních příležitostí, větší výběr zboží, a také větší šance pro zábavu a kulturu. Kdo chce prodat co vypěstoval na své farmě, si otevře stánek na stanovišti karavan anebo na železniční stanici. Totéž platí v menším míře pro ty, kdo nabízejí hudební nástroje ze své dílny,

ČÍNA

největší státní útvar současného světa, působí při pohledu zvenčí jako jeden kompaktní celek. Na čínském území, které se svojí velikostí blíží rozloze Evropy, ovšem žije značné množství národů či etnických skupin. Netřeba dodávat, že i takové skupiny, které jsou z našeho hlediska značně početné, se snadno mohou stát národnostními menšinami ve státě, jehož počet obyvatel dnes přesahuje jednu miliardu, a že tyto menšiny jsou zcela neznámé za hranicemi Číny.

Mezi bohatstvím forem i stylů, v popularitě vede vokální, především opera
Na Západě je ale nejvíce ceněná instrumentální čínská hudba. Čínská hudba při exportu na Západ tedy prochází jistým filtrem.

Příklad 1:
Na festivalu Pražské jaro vystoupila byla skupina QING MEI JING YUE. Čtyři muzikantky, ve svém oboru světové virtuozky. Pro sestavu je zřejmá paralela v evropské vážné hudbě: smyčcové kvarteto, či lépe řečeno, strunné kvarteto.
Sestava:
Yang Jing - pipa (loutna)
Fan Weiqing - zheng (citera)
Yu Hongmei - erhu (housle se dvěma strunami, na které se hraje ve svislé poloze)
Liu Yuening - yangqin (malý cimbál)

Čtveřice ve své hudbě úspěšně integruje západní nástroje i multimedia. Její repertoár tvoří jak soudobé skladby v USA žijícího čínského skladatele Tan Duna, tak i vlastní kompozice i standarty z čínské lidové hudby a klasiky.

Další významné nástroje:
sheng: ústní varhany
suona hoboj s pronikavým zvukem
sanshin - podobný banju
Pipa je čínská loutna hruškovitého tvaru se čtyřmi strunami, své jméno získala podle typických tónů strun rozezvučených brnkáním. Na konci hmatníku má šest výrazných pražců klínovitého tvaru, po nich následuje 26 menších bambusových pražců. Původem je ze střední Asie, v 7.-10. století patřila v Číně k nejpopulárnějším nástrojům. Technika hry je velmi sofistikovaná, s častým ohýbáním tónu, tremoly, i avantgardně znějícími efekty, které evokují třeba válečnou bitvu. Ve 20. století hráči na pipu často přinášeli nové hudební myšlení, které čerpalo i ze západních tradic, v 50. letech byly původně hedvábné struny pipy nahrazeny kovovými. Do západního povědomí pronikla pipa v roce 1994 díky kompozici Ghost Opera čínského autora Tan Duna na společné nahrávce Kronos Quartetu a čínské hráčky Wu Man.

Příklad 2:
Gong Linna, čínská zpěvačka s doprovodem národnostně smíšené skupiny, v níž převládají čínské nástroje, ale kompoziční myšlení je výrazně ovlivněno Západem
Gong Linna video 1
Gong Linna video 2

TAIWAN
Ostrov byl cílem několika migračních vln čínských kolonizátorů, původními obyvateli jsou taiwanští aborigines, etnicky spříznění s obyvatelstve tichomořských ostrovů.

KOREA

Pansori, zpěvy korejských šamanů, trailer filmu Intangible Asset Number 82

Pansori ve filmu Sopyonje, 13 epizod, Kwon-Taek Im, 1993

OKINAWA
V Jihočínském moři, mezi Taiwanem a Japonskem, se táhne souostroví zvané Rju-kju. Mnohem známější jméno však nese jeho největší ostrov, Okinawa. Hudební specialisté ze Západu považují Okinawu za hudební laboratoř i klenotnici Východu, což dokumentuje jedna kuriózní událost: když před několika lety přijela do Anglie okinawská ženská skupina Nenes